Moskva, květen 1971

Uprostřed hustě zalesněné krajiny nedaleko města – tam, kde serpuchovská silnice prochází sedlem mezi nízkými kopci a hledí přes vrcholky hustě rostoucích borovic na město Podolsk, rýsující se na jižním obzoru jako nejasná skvrna kouře, prozářená tu a tam prvními večerními světly – stojí dům nebo zámek prakticky bez historické hodnoty, pokud pomineme jeho smíšenou architekturu. Některá z jeho křídel jsou postavena z nových cihel na starých základech, zatímco jiná jsou z levných škvárobetonových tvárnic hrubě natřených zeleně a šedě k zmírnění jejich nevhodnosti. Usazeny ve svých základech v podmočených průčelních zdech se dvojité věže a minarety rozpadají jako prohnilé kly a prohnuté podpěry, parapety a opadávající spirálové ozdoby nic neubírají z dojmu celkové zpustlosti – a nad tím vším se rozbité cibulovité střechy zvedají vysoko nad nejvyšší vrcholky stromů a jejich zabedněná okna hledí smutně jako oči slepců. Rozmístění hospodářských budov, z nichž mnohé byly nedávno pokryty novými střešními taškami z červené pálené hlíny, by mohlo možná připomenout statek zemědělského družstva, i když ani úroda, ani zvířata a stroje nejsou nikde v dohledu. Vysoká, vše ukrývající obvodová zeď, která svou masivní strukturou, posílenou pevnou výztuží a širokými opěrnými zdmi, připomíná spíše pozůstatek z feudálních časů, prokazuje podobné známky nedávných oprav, kdy těžké, šedé betonové bloky nahradily drolící se kameny a staré cihly. Na východ a na západ, kde hluboké zurčící potoky tečou přes černé kameny a pokračují mezi úzkými břehy, které je postupem času zakroutily do tvaru přírodních vodních příkopů, přes něž se na několika místech klenou staré kamenné můstky zezelenalé mechem a s mnoha odbočkami, vymletými do zdi statku, jejichž tmavá ústa jsou nyní uzavřena ocelovými branami.

Všechno je tu pochmurné a zlověstné. Jako by ten nejzběžnější pohled od silnice nebyl dostatečně odstrašující sám od sebe, značky na každé cestě odbočující z rozbité silnice do lesa oznamují, že tento prostor je chráněným územím a majetkem státu, ostře hlídaným a střeženým, a že každé narušení tohoto prostoru bude stíháno. Řidičům je v tomto úseku silnice zakázáno zastavení z jakýchkoliv důvodů. Vstup do lesa je přísně zakázán, stejně jako lov zvěře a rybaření. Trest je bez výjimky přísný. Ale jakkoliv se toto místo zdá být opuštěné a ztracené ve svém oparu bezútěšnosti, ve chvílích, kdy večer zvolna přechází v noc a z potoků stoupá mlha, aby zahalila celé okolí do mléčného závoje, světla, prošlehávající zpoza závěsů v oknech, umístěných na úrovni povrchu, ukazují, že je tomu docela jinak. Mezi stromy na cestách vedoucích ke kamenným můstkům se často objevují velké černé limuzíny a blokují cestu, opuštěné a prázdné, až na oranžové body hořících cigaret a kouř, vinoucí se z napůl stažených okének. A stejně tak je tomu i uvnitř budov – dřepící, tiché stíny, které jsou ve skutečnosti muži, ukrývajícími se ve stínech dvora ve svých tmavě šedých kabátech, které vypadají jako uniformy, s tvářemi ukrytými pod sklopenými střechami klobouků a rameny strojově vyrovnanými...

Pokud máte zájem, zašlu celou e-knihu zdarma!